Historie
Nejslavnější érou Zdeňka Krále byla kapela Rosa Coeli na začátku 70. let minulého století. Kapela se transformovala ze swingového orchestru v Dolních Kounicích. Součástí rytmiky byly klávesy, kytara, baskytara, bicí a dechová sekce: trubka, pozoun a barytonsaxofon. Právě dechová sekce tehdy umožňovala hrát skladby amerických kapel jako Chicago nebo Blood, Sweat & Tears. Díky tomu neměla skupina v raném bigbeatovém období konkurenci a v roce 1971 vyhrála soutěž amatérských kapel Brněnska v Kuřimi.
Zajímavostí bylo oslovení pořadatelů soutěže. Na pozvánce byl Zdeněk ještě uveden jako „pan Král“. Při zaslání výsledků soutěže už byl „soudruh Král“. Tak rychle probíhala komunistická normalizace po roce 1968.
Poté následovaly kapely Edison, Žabáci a později na Blanensku skupina Nonus, kde společně působili Jiřinka a Zdeněk. Po vojenské službě se Zdeněk starší přestěhoval z „jihu“ na sever, do Blanska. Tam kontaktoval kapelu Nonus, která působila v Lysicích. V té době už v kapele zpívala Jiřka a za bicími seděl Zdeněk Brodecký. Zdeněk starší přinesl do kapely několik písní, které hrával na vojně, a repertoár kapely tak trochu „přitvrdil“. Největší úspěch měl tehdy „výcuc“ písní z muzikálu Jesus Christ Superstar. Závěrečnou melodii „Víry Pán, vůle Pán“ zpíval s kapelou vždy celý sál.
Následovaly kapely Proton, Médium a Studioklub. Po založení firmy Rex, s.r.o. hrál Zdeněk už pouze pod stejným názvem až doposud.
Moderní doba a využití hudebních podkladů namísto celé živé kapely umožnily vystupování v komornější sestavě – kapelník s klávesami a zpěvačka. Za poslední roky se v kapele REX vystřídalo několik zpěvaček a současnou sestavu dnes tvoří Zdeněk Král, zpěvačka z bývalé kapely Nonus Jiřina Brodecká a její syn Martin Brodecký, který hraje na bicí a kytaru. O zvuk se stará Martinův otec, bývalý bubeník kapely Nonus, Zdeněk Brodecký.
Obrazně řečeno – kruh se uzavřel.